Legendární Roberto Carlos byl naším speciálním hostem během summitu v Barceloně. Dodatečně s námi sdílel jeho fotbalové příběhy a názory, které se ho dotazoval Guillem Balagué. V této fascinující konverzaci se Guillem Balagué ptá na Robertovi momenty slávy, ale také chce vědět jeho vhled do nynějších událostí, které se uskutečňují ve světě fotbalu. Carlos nás bere zpět k jeho slavnému přímému kopu v zápase proti Francii roku 1997, popisuje atmosféru Real Madridu v minulosti a přítomnosti a říká nám více o jeho současných aktivitách. Také sdílí myšlenky na nadcházející zápasy Ballon d´Or a zápasy Real Madridu. Poslechněte si tento strhující rozhovor a poznejte mistra levého křídla o něco lépe.
Přečti tuto transkripci v jiném jazyce:
Guillem Balagué:
Dobré ráno, Roberto, kde se právě nacházíte?
Roberto Carlos:
Dobré ráno, jsme v Madridu. Jak dobře víte, jsem ambasadorem Realu Madrid. Jedeme do Sevilly, poté do Bragy a následně do Barcelony. Je to důležitý týden.
Guillem Balagué:
Ve skutečnosti si jako první budeme povídat o nejdůležitějším zápase roku. Je v pořádku ho takto označit? Je Clásico nejdůležitějším zápasem?
Roberto Carlos:
Neřekl bych, že je nejdůležitější, protože všechny zápasy sezóny jsou pro klub, jako je Real Madrid, důležité. Ale je jasné, že tento zápas nastavuje měřítko pro celou sezónu. Takové utkání motivuje hráče a umožňuje jim ukázat se v tom nejlepším světle.
Guillem Balagué:
Zahrál byste si teď? Můžeme se vrátit do doby, kdy jste hrával? Chtěl byste?
Roberto Carlos:
To by bylo skvělé, pojďme na to!
Guillem Balagué:
Tak kde můžeme začít? Možná vašimi góly. V Clásicu jste vstřelil tři góly, že ano?
Roberto Carlos:
Ano, tři góly. První tady, na Santiagu Bernabéu. Druhý jsem vstřelil z prostoru před brankovištěm. A třetí... Přemýšlím... To bylo také v době, kdy jsme vyhráli v Barceloně. Byla to přihrávka od Zizoua a já jsem vstřelil gól.
Guillem Balagué:
Poznamenal jsem si, že jste skóroval jednou na Bernabéu a podruhé na Camp Nou.
Roberto Carlos:
Ano.
Guillem Balagué:
Dva skvělé góly. Ale ten třetí... To byl vlastní gól.
Roberto Carlos:
Ne, nebyl to vlastní gól. Míč směřoval k Samuelu Eto'ovi a já jsem se na něj díval, takže jsem neviděl, že přichází Iker. Nakonec jsme se oba soustředili na míč a Eto'o... No, už jsem byl skoro v bráně, ale gól vstřelil Eto'o.
Guillem Balagué:
Dobře, tak to tedy počítat nebudeme.
Roberto Carlos:
Tohle jako vlastní gól nepočítáme.
Guillem Balagué:
Skvěle. Jaké vzpomínky ve vás Clásico vyvolává? Když přemýšlíte o Clásicu, co si vybavíte? Nástup na hřiště, hluk, vnitřní napětí? Co to ve vás evokuje?
Roberto Carlos:
Od všeho trochu. Abyste byl schopný odehrát takový zápas, musíte se velmi dobře připravovat během celého týdne, i když vás čekají také zápasy Ligy mistrů. Utkání proti Barceloně vždy přináší jinou motivaci. I příprava je odlišná. Je to jednodušší, když hrajeme na Santiagu Bernabéu. Když ale máme hrát v Barceloně, příprava je vždy jiná, protože nikdy nevíte, jak bude Barça hrát. Jestli bude více ofenzivní, nebo defenzivní, jestli bude držet míč, nebo nám ho přenechá, abychom mohli zaútočit. Hrát proti Barceloně bylo vždy obtížné. Vždy to byl náročný soupeř, proto jsme v Barceloně mnohokrát nevyhráli. Vyhráli jsme tam opravdu jen párkrát, ale na Bernabéu jsme během jedenácti sezón, které jsem tu odehrál, prohráli jen jednou. Tehdy Ronaldinho předvedl skvělý výkon, nevím, jestli si pamatujete.
Guillem Balagué:
Mhm.
Roberto Carlos:
Takže tady jsme vítězili snadněji, ale tam to bylo vždycky komplikované. Příprava na takový zápas je ovšem velice speciální. Pamatuji dobu, kdy Luís Figo hrál v dresu Barcelony, a na tyto zápasy jsem se opravdu hodně připravoval. Nemohl jsem spát, přemýšlel jsem, jak mu dát gól. Bylo to pro mě těžké, protože Figo byl v té době nejdůležitějším hráčem.
Guillem Balagué:
Den, kdy jste zjistil, že přechází do Madridu, pro vás musel být velkou úlevou, že ano?
Roberto Carlos:
Vždy říkám, že jsem velmi vděčný našemu prezidentovi, donu Florentinu Pérezovi, že ho získal a přivedl ho, aby hrál se mnou.
Guillem Balagué:
Říkáte, že si pamatujete Ronaldinhův výkon. Všichni si ho pamatujeme. Myslel jsem, že máte možná selektivní paměť a zapomněl jste na ty méně příjemné věci. Ale pokud si pamatujete všechno, předpokládám, že si také vzpomínáte, jak jste byl jednou vyloučen.
Roberto Carlos:
Myslím, že jsem byl v Barceloně vyloučen dvakrát. Jednou v šesté minutě a podruhé ve dvacáté minutě, je to tak?
Guillem Balagué:
Mhm.
Roberto Carlos:
Tehdy jsem ale vůbec nerozuměl důvodu, protože jsem se na zápas této úrovně připravoval celý týden. Nevím, jak se rozhodčí připravují na to, aby řídili takový zápas, rozhodovali o vyloučení hráčů nebo o tom, zda odpískají penaltu. Ale všichni jsme jen lidé a nemám nic proti rozhodčím, kteří mě vyloučili. Dnes, když některé z nich potkávám při zápasech Ligy mistrů nebo domácí ligy, se mi omlouvají. Se všemi vycházím dobře, protože koneckonců šlo o rozhodnutí, kterým jsem možná v danou chvíli nerozuměl... Ale u zápasů, jako je Clásico, platí, že čím méně je rozhodčí vidět, tím lépe. Každý vidí chybu hráče, který se na takový zápas připravuje celý týden, a pak pro něj utkání skončí po šesti nebo dvaceti minutách. Někdy je lepší s takovým hráčem promluvit a při rozhodování v zápase této úrovně zvážit různé možnosti. Byli rozhodčí, kteří se v té době rádi stavěli do role hlavních protagonistů, dokonce více než samotní hráči, a to se mi nikdy moc nelíbilo.
Guillem Balagué:
Takže od rozhodčích požadujete pochopení toho, že jde o výjimečný zápas. Logicky vám hlavou běží tisíc myšlenek za minutu a srdce vám bije stejně rychle. A když dojde k tak zásadnímu rozhodnutí, jako je například vyloučení hráče po dvou žlutých kartách za protesty, měli by si to rozhodčí pořádně promyslet. Je to tak?
Roberto Carlos:
Samozřejmě. Ani nešlo o vyloženou gólovou příležitost. Byly to souboje na křídlech nebo neshody s rozhodčím, kdy vy vidíte situaci jedním způsobem a rozhodčí ji vnímá jinak. Není mnoho rozhodčích, kteří si vedou dobře v zápasech této úrovně a významu. A jsou i tací, kteří raději přistupují k vašemu týmu s předsudky, než aby s hráčem promluvili. Nechte hráče, aby se omluvil za případný zákrok nebo možný pohyb rukou uvnitř pokutového území. Myslím, že fotbal se neustále zlepšuje. Během své kariéry jsem kvůli své rychlosti dost trpěl. Nastupoval jsem k zápasům, ale nakonec pro mě bylo nejlepší reprezentovat Brazílii nebo hrát Clásico. Byl to můj sen, hrát zápasy této úrovně, vyhrát Ligu mistrů nebo se stát mistrem světa. Tohle všechno má mnohem větší hodnotu než červená karta.
Guillem Balagué:
Takže vlastně říkáte, že v Clásicu musíte vědět, jak ovládat emoce. Hádám, že čím starší jste byl tím jste hrál lépe. Dnešní hráči jsou mladší. Musí tu být hráči, kteří neví jak tohle vše ustát, že ano? Určitě jste jich potkal hodně, jak v Barce tak i v Madridu.
Roberto Carlos:
Ano, protože jak jsem řekl již dříve, je to speciální utkání. Stejně tak příprava hráče. Pokud jde o rozhodčího, tak opakuji, nevím. Ve hře jako je tahle musíte udělat show. Veřejnost se přichází dívat na góly a kopy. Všechno týkající se Madrid-Barca, Barca-Madrid, musíte to umět udělat velmi dobře, protože všichni se budou dívat, všichni tomuto zápasu budou věnovat pozornost. To je to za co platí - vidět skvělé hráče, hráče s bohatou historií. Je to velice speciální zápas i pro hráče a ovlivní každého. Každý chce sledovat Madrid-Barca, protože pro mnohé je to nejdůležitější zápas sezóny. Avšak ne pro hráče a další lidi z klubu, protože sezóna se rozhoduje v domácích zápasech a proti týmům, které bojují o ligu. Protože konec konců hra jako Real Madrid-Barcelona sezónu nerozhodne. Rozhoduje se v zápasech proti ostatním týmům, kteří vám vezmou body, nebo že můžete získat body doma i venku.
Guillem Balagué:
Máte spoustu přátel obrovských kvalit, ale je tu jedno přátelství, které mě fascinuje nejvíce. Myslím tím vaše přátelství s Davidem Backhamem. Vy nemluvíte anglicky, on nemluví španělsky a stejně máte velkolepé spojení. Řekněte nám více o Davidovi, přátelství s ním a jak jste spolu sdíleli zápasy Clásica. Nevím, jestli jste mu musel vysvětlovat vlastním stylem jaké to bylo.
Roberto Carlos:
Moje přátelství s Davidem... Většina lidí o něm ví a můžou ho sledovat v nedávném dokumentárním seriálu. Pokud se bavíme o jazykových odlišnostech... Věděli jsme už jen z pohledu na sebe, co musí udělat. Je to opravdové přátelství. Když se podepsal Real Madridu, myslím, že jsem byl první, kdo ho objal a přivítal. A opravdu, je jedním z nejlepších přátel, které jsem kdy měl a skvělý fotbalový hráč. Mnoho lidí říká, že Backham byl jen pro image týmu, ale pro nás v klubu byl vzorem, vůdcem, fantastickým člověkem. A hodně lidí nezná opravdového Davida Backhama. Měl jsem štěstí a to privilegium být po jeho boku po dlouhou dobu. Jak na tréninku tady v Madridu, tak i doma s rodinou. Je to skutečné přátelství dvou lidí odlišných zemí a kultur, které se nakonec stalo skvělým. Pokaždé když ho vidím tady v Madridu, je skvělý pocit vědět, že je šťastný. Nyní je prezidentem Inter Miami. Stále je mým přítelem. Nikdy ho neuvidím prvotně jako fotbalového hráče, prezidenta klubu nebo investora. Vidím ho jako přítele. Jsem vzrušen, protože vím, že moje náklonnost a zájem, kterou k Davidovi chovám, chová i on ke mně.
Guillem Balagué:
Nyní další Angličan, jiného kalibru a jiné povahy. Jude Bellingham, který ve věku 20 let vzal Madrid útokem a již nyní je jeho jméno skandováno na tribunách. Překvapilo vás, jak rychle se adaptoval? Co mi o něm můžete říct?
Roberto Carlos:
Adaptace zahraničních hráčů je velmi speciální. V Real Madridu, ve kterém jsem byl od roku 1996, ke mně mají otevřenou náruč stále stejně - Fernando Hierro, Fernando Redondo, Manolo Sanchís, Paco Buyo a spousta dalších. Za mého působení jsme to samé udělali se Seedorfem, Mijatovićem a dalšími. Teď jsem ambasadorem a udělali jsme to stejné s Rodrygem, Vinim, Judem, Courtoisem, se všemi těmito mladými hráči, kteří k nám přišli a nejprve neznali mentalitu klubu.Udělali jsme jejich životy jednodušší. Vysvětlujeme kulturu Real Madridu, že tady musíme vždy vyhrát a zadaptovat se co nejrychleji to jde. Necháváme je naslouchat veteránům. Bellingham se ukazuje takový, jaký opravdu je. Je moderní Angličan, skvělý fotbalový hráč a člověk, který se chce učit. Nedávno během rozhovoru řekl, že v našem dresu chce hrát 15 let. Pro nás, osoby, které zde byly dlouhý čas, je velkým potěšením slyšet tohle od tak mladého muže, s takovým potencionálem a osobností. Zadaptoval se velice rychle. Myslím, že fanoušci Real Madridu jsou s ním spokojení. Podívejte se, kolik zápasů odehrál a pokaždé je nejlepším hráčem zápasu. Ale nesmíme zapomenout, že tady, v Real Madridu nežijeme jen jedním hráčem. Vždy to byla rodina. V Real Madridu všichni vždy vítězí společně, a samozřejmě je zde vždy jeden hráč, který gólem nebo přihrávkou stanoví měřítko pro ostatní. Ale to je něco, co dělá Real Madrid jedinečným. Že tady pracujeme pospolu, abychom udělaly naše fanoušky šťastné. Je to mimořádný klub.
Guillem Balagué:
Roberto, myslíte si, že je Jude podobný Zidanovi, někdy hraje jako Zidane, že ano?
Roberto Carlos:
Každý má vlastní styl hry. Například, já jsem trochu jako Marcelo, ale Marcelo má lepší kvality než já. Kdybych měl kvality Marcela, byl bych nejlepším hráčem světa na dlouhá léta. But Bellingham...Abych byl upřímný, nevím. Má trošku z každého hráče, možná hraje trochu jako Zizou, možná v určitých momentech hraje trochu více jako Raulova definice. Inteligence Fernanda Redona. Vždycky říkám, že každý fotbalista má svůj vlastní styl hry. A proto v něm vidím kousek od každého hráče. Má skvělé kvality.
Guillem Balagué:
Na druhou stranu, V Barce uvidíme, jestli se Robert Lewandovski dostane do zápasu, pokud se dostane, je to velká hrozba o pozice, že?
Roberto Carlos:
Možná, možná. Abych byl upřímný, jsou tu hráči, jsou tu kluby, jsou tu zápasy. Na tomhle všem záleží. Na každém zdejším hráči - zejména na hráčích, kteří letos přijeli do Madridu je dobrá věc, už v každém zápase vyhrávají stále více. A podívejte se, jak hrají. Tito mladí chlapci mají stále určitou míru růstu, pokud jde o malé věci. Pamatuji si, když jsem přišel do Madrid u roku 96, 97. Chtěl jsem okamžitě hrát všechna utkání, chtěl jsem hrát na své nejlepší úrovni. Dnes vědí, že rostou s každým zápasem a je jasné, že během důležitých zápasů je vidět hodnota takového hráče.
Guillem Balagué:
Jak současně vidíte Barcu? Někdy vzniká dojem, že výsledky jsou nad hrou. Logicky jsou ale stále na špici.
Roberto Carlos:
Vždy tu bude důležitý soupeř, který může hrát dobře nebo špatně. Mají svoji historii. Je to klub respektován po celém světě. Je těžké o tom mluvit zvenčí. Ve zprávách můžeme vidět, že bohužel mají hodně zraněných hráčů. Nemáme to rádi. Stalo se nám to i s Militãem, Courtoisem a Vinim, který nedávno utrpěl zlomeninu. Nyní hraje a vrací se zpět do role starého Viniho. Barcelona bude vždy naším rivalem, kterého musíme porazit, a tento klub si zaslouží velký respekt.
Guillem Balagué:
Slyšel jsem vás mluvit o tom, jak obdivujete Premier League, a nebo, že ji alespoň sledujete. Co se vám tom líbí?
Roberto Carlos:
Atmosféra stadionu, protože fanoušci se skutečně účastní zápasů. Nezáleží na tom, jestli to je Liverpool, Chelsea, United City nebo jakýkoliv jiný zápas - publikum je vždy velmi aktivní. Další důležitou věcí jsou opakované přenosy, kterých se účastní i bývalý hráči a další lidé, kteří hře rozumí. Dělají takovou směs žurnalistiky a znalostí o bývalých hráčích, což se mi opravdu líbí. Fanoušci díky tomu o poločase... Před zápasem, poločasem i po zápase rozumí fotbalu o něco lépe. Odborníci sdílejí své názory, jedni spíše zevnitř a druzí zvenčí, pomáhá to vidět více. Zkrátka Premier League ukazuje přesně, o čem je moderní fotbal. Je tam od všeho trochu - od přenosů, fanoušků, komunity, rozhovorů v šatně až po atmosféru. Něco podobného momentálně děláme i ve Španělsku a moc se mi to líbí.
Guillem Balagué:
Je potěšením vědět, že zasvěcený, legendární fotbalista jako vy, chápe, že je to vše show. Vše je součástí show, že my všichni jsme součástí show.
Roberto Carlos:
Ano...
Guillem Balagué:
A...
Roberto Carlos:
Jen pokračujte, pokračujte.
Guillem Balagué:
Jen jsem se chtěl zeptat, když přijde na hru, čím se podle vás Premier League liší od té španělské? Jaké jsou ty největší rozdíly?
Roberto Carlos:
Myslím si, že tu byla obrovská evoluce v anglickém fotbale. Pamatuji si, když byl anglický fotbal založen jen na schématu útoku na branku a další míč. Nyní lze vidět hráče ovládající přihrávky, hry v maximální rychlosti a vysoké intenzitě. Moc semi to líbí. To je něco o čem byl vždy španělský fotbal - intenzita a spousta brankových příležitostí. Mimo některé zápasy, ale to můžete vidět ve statistikách, já statistikám moc nevěřím. Nejde nám jen o výsledek 1:0 nebo 0:1. Byla to velká změna v posledních letech, a stalo se tak, protože fanoušci přichází na stadion vidět spoustu gólů skórovaných jejich idoly. Je to evoluce moderního fotbalu.
Guillem Balagué:
Ve skutečnosti v anglické lize máte všechny druhy herních stylů. Kloppův styl není to stejné jako Guardiolův, styl Mikela Arteta není stejný jako Angeův v Tottenhamu. Na jaký styl se nejraději díváte?
Roberto Carlos:
Ancelottiho. Když se podíváte na Liverpool vedený Kloppem, jejich styl je velmi podobný stylu Realu Madrid. Mladší trenéři jsou defenzivnější, hrají více proti útoku. V případě více zkušených trenérů je to jedno. Tým hraje jednoduše a když se stane něco divného, ví, jak udělat hráče defenzivnější. Záleží na každém trenérovi, a myslím, že tady v Madridu máme měřítko nastavené na světové úrovni. Ancelotti vyhrává spoustu zápasů. Je jedním z vítězných trenérů, protože není krátkozraký, neříká: "Vyhrajeme 2:0, jen kvůli tomu či onomu". Připravuje svůj tým a říká: "Pokud vyhrajeme, hrajeme stejně, ale pokud prohrajeme, změníme to či ono". A jeho tým ví, co má dělat. Tohle a dobrá atmosféra ve skupině jsou moje zkušenosti.
Guillem Balagué:
Byl jste blízko vstupu od Aston Villy?
Roberto Carlos:
Nějaký čas zpět. Bylo mi 20 nebo 21 let v té době. Začali jsme s Aston Villou, když jsem měl hrát v brazilském národním týmu. A pak Chelsea v roce 2007, kdy jsem odešel z Realu Madrid. Měl jsem příležitost hrát v Anglii a mluvil jsem s Abramóvichem o této situaci. Nedohodli jsme se kvůli drobným detailům. Ale ano, Aston Villa a Chelsea byly kluby, které o mě měly zájem.
Guillem Balagué:
Díváte se zejména na krajní obránce a jejich vývoj například v Premier League? Jsou tam hráči, které máte obzvlášť rád?
Roberto Carlos:
Mám rád všechny. Ale ne všichni jsou tak ofenzivní jako já v Cafu. Typů krajních obránců je spousta, jak na levé, tak na pravé straně hřiště. Některé týmy mají více ofenzivních krajních obránců a jiné více defenzivních, ale nakonec neexistuje žádný, který byl přesně jako Roberto Carlos. Všichni jsou moc dobří, většina z nich hraje za národní tým a byl tam jeden levý hráč z anglického národního týmu...
Guillem Balagué:
Trippier.
Roberto Carlos:
Přesně tak. Můžeme vidět evoluci. Na pravé straně bych hrát nezvládl, ale Trippier v moderním fotbale umí hrát na levé straně. A má úžasnou osobnost. Všichni krajní hráči jsou moc dobří. A doufám, že mi budou posílat zprávy "děkujeme že o nás mluvíš", protože když mluvím jen o jednom a zapomenu na ostatní, chodí mi zprávy, že se mi prý ostatní nelíbí.
Guillem Balagué:
Zajímalo by mě, co si myslíte o tomhle. Například Cancelo, který logicky patří Manchesteru City, je nyní v Barce. Je to jeden z jejich krajních obránců, který se stal záložníkem, když útočí. Dostává se do středu, někdy se objevuje jako devítka. Také jste se tam objevoval, byl jste trojka, ale občas jste hrál i jako křídlo a ve středu, obvykle ale v pokutovém území. Přizpůsobil byste se, nebo byste se rád zúčastnil způsobem být krajní obránce, být záložník a hrát hodně s míčem?
Roberto Carlos:
Ne, s míčem jsem stál za nic. Proto jsem přecházel na Zizoua, Backhama nebo Figa. Hrál jsem hodně bez míče. Marcelo rád hrával jako krajní obránce, jako záložník, nebo jako křídlo. Můj úkol byl zavřít středního záložníka na levé straně a nechat mi běhat celé křídlo, protože jsem rád hrál hodně bez míče.
Guillem Balagué:
Pojďme se blíže podívat na fotbal světové úrovně a Zlatý míč, který se uděluje 30.října. Jasní favorité jsou Messi a Haaland. Komu bys ho dal?
Roberto Carlos:
To je těžké říct, protože i když něco řeknu, nic se nezmění. Konec konců to není moje rozhodnutí. Můžu říct své názory, jakože jsou oba Messi i Haaland skvělí hráči. Nechť ten nejlepší vyhraje. Messi bude vždy Messim. Nastavuje laťku pro všechny mladé hráče, kteří se chtějí v pokutové zóně bavit. Leo musí být vidět. A Haaland nastavuje laťku pro City, ne tolik pro norský národní tým, kvůli tomu, co se stalo v zápase proti Španělsku. Každopádně Haaland je moderní útočník, velmi silný, který hodně skóruje. Pokud chce někdo vidět góly v Premier League, sleduje zápas City. Bude to vzrušující střet zkušeností a mládí. Ať vyhraje ten nejlepší.
Guillem Balagué:
Kolikrát jste byl tázán na trestný kop ze zápasu proti Francii roku 1997?
Roberto Carlos:
Mockrát.
Guillem Balagué:
Pamatuji si, jak jsem si o tom s vámi podrobně povídal. Strávili jsme asi 45 minut mluvením o tomhle okamžiku. Ze všeho, co jste řekl, mi nejvíc utkvělo, jak jste se rozhodl umístit míč.
Roberto Carlos:
Ano.
Guillem Balagué:
Řekněte mi o tom ještě jednou.
Roberto Carlos:
To je vše otázka tréninku, děti se to mohou naučit. Nemá to s tím nic společného. Nejdůležitější je vaše opěrná noha a střela. Položíte míč, jak chcete. Vždy jsem dával míč ventilem otočeným ke mně, protože jsem si myslel, že se míč pohybuje před brankařem. Ale otázky jsou vždy stejné - jak jsem to dokázal? Vážně nevím, byl to osvícený den.
Guillem Balagué:
Zkusil jste to někdy zopakovat? Povedlo se vám to?
Roberto Carlos:
Zkusil jsem to mockrát, nešlo to.
Guillem Balagué:
Zajímavé. Existuje nějaká vědecká studie, která vysvětluje, jak se to stalo? Nebo je tu něco, co může být vzato, jako vysvětlení, aby si to mladí hráči mohli skoro zopakovat?
Roberto Carlos:
Ne. Slyšel jsem mnohé mluvit o vědě za tím, co udělal míč, o mé podpůrné noze, o pohybu levé nohy. Byl jsem to prostě já a dal jsem gól. Nevím, jak jsem to udělal, takže věda to nevysvětlí. Viděl jsem nespočet fotek a videí a to, co ten míč udělal bylo neuvěřitelné. Šel tak daleko přes zeď. Myslím, že vítr mi také trochu pomohl nasměrovat míč do sítě.
Guillem Balagué:
Krása toho celého je, že přesně takový je fotbal. Je to velká záhada a proto nás to tak fascinuje, mám pravdu?
Roberto Carlos:
To je prostě fotbal. Je to speciální sport a my, co se tím živíme se každý den učíme nové věci. Fotbal je zkrátka unikátní.
Guillem Balagué:
Nemáte pocit, že fotbalista jako vy, který se občas nechal vést intuicí a mnohokrát se přizpůsobil situaci, který měl možná menší výcvik, ale za to přirozenější talent se od tohoto přístupu opustí?
Roberto Carlos:
Je to možné. Ale hodně záleží na trenérech. Viděl jsem to, když jsem hrál v Madridu, dokonce i ve své době. Jsou trenéři, kteří preferují taktiku, a jiní, kteří preferují sílu před technikou. Záleží na každém jednotlivci. Každý z nich má svůj vlastní přístup. Nemyslím si, že by se Madrid změnil kvůli historii klubu. Jemnější hraní a defenzivnější systém není náš styl. Každý klub a každý trenér má svoji filozofii a já tento klub velmi dobře znám. Pracuji zde a vím, že my nikdy neztratíme tu esenci moderního fotbalu s rychlostí, driblingem, s klobouky a běhy, protože veřejnost chce vidět show a tady na Bernabéu je to jiné.
Guillem Balagué:
Vaši spoluhráči z dob, kdy jste vyhrávali tituly, jsou nyní trenéry nebo rozhodujícími osobami na důležitých pozicích. Zůstaňme u trenérů, koho vidíte jít touto cestou? Zidane už logicky triumfoval. Byl jste překvapen, nebo ne?
Roberto Carlos:
Ne, nebyl jsem vůbec překvapen, protože i když Zizou hrával byl vždy velice klidný a z her se vždy poučil. A samozřejmě, jako trenér má nějakou historii, že ano? Ve zkratce, Liga mistrů, La Liga, Superpohár, Intercontinental. Vůbec mě to nepřekvapuje, protože Zizou byl odkazem na hřišti i mimo něj. Věděl, jak vést v šatně. A myslím, že mu pomohla zkušenost Ancelottim - musíme ho ocenit i jako trenéra. Byla to pro něj dobrá kombinace, pro výhru tolika titulů.
Guillem Balagué:
Kdo dále? Raúl?Roberto Carlos:Raúl je na dobré cestě s Castillou. Také dobře zná historii klubu, stal se tam šampionem. Jedinkrát, když Madrid vyhrál Ligu mládeže, bylo to s Raúlem. Učí mládežnický tým Realu Madrid, jak se rozestavit na hřišti i mimo něj. Je to člověk a trenér, který bude velmi úspěšný, protože vždy rád vyhrává.
Guillem Balagué:
Figa nepřesvědčíme, aby trénoval, že?
Roberto Carlos:
Ne, o Luisovi je lepší nemluvit, protože Louis je víc... je to spíš kravata jako já.
Guillem Balagué:
No, vy jste také trénoval. Co je pro vás lepší? Trénovaní, nebo kancelář? Nebo práce ambasadora?
Roberto Carlos:
Největší zábava je pracovat jako ambasador. Pracuji více, než když jsem hrával. Byly to dvě hodiny tréninku a pak hraní o víkendu. Dnes začínám v osm hodin ráno a telefon mám stále v ruce, abych kontroloval, jestli mě nevolají na nějakou akci reprezentující Real Madrid. Hodně o tom žertuji, ale jsem šťastný, že mohu být ambasadorem Realu Madrid, vyprávět o historii klubu a cestovat s týmem. Fotky, které neudělá Emilio musím udělat já. Je to skvělá zábava a jsem potěšen a vděčný našemu prezidentovi, že mě sem přivedl.
Guillem Balagué:
A máme Ronalda jako prezidenta, jako majitele fotbalového klubu. Taky jste si to tak představoval?
Roberto Carlos:
Ze dvou, jak Cruzeiro tak Valladolid. Ano, vždy jsem Ronyho viděl jako prezidenta, protože se tak prezentoval. Na hřišti byl jedničkou a mimo hřiště se postupně zlepšuje s Cruzeirem a Valladolidem, i když je ve druhé lize. Už přináší něco nového, modernost a veškerou historii, kterou má. Stavba nového stadionu, moderní sportovní město... Rony je zkrátka velice výjimečný.
Guillem Balagué:
S Ronaldem jste vyhráli mistrovství světa a ten pocit triumfu na mistrovství světa... Když se to děje, je to logicky nesmírná radost. Ale jak roky plynou, uvědomíte si, jaký je to neuvěřitelný pocit, že?
Roberto Carlos:
Ano, když přestanete hrát fotbal, uvědomíte si, kolik jste toho dokázali. Včera jsem mluvil s mým přítelem, tady v Madridua dost se mě ptal na to, jaké to je vyhrát Ligu mistrů, mistrovství světa nebo Intercontinental. Vysvětlil jsem mu, že když jste aktivní, a dnes to vidím na našich hráčích, soustředíte se jen na fotbal. Ale když se zastavíte, podíváte se zpět a uvidíte celou svou kariéru - počet her které jste odehráli, vyhráli, kolik jste prohráli, počet titulů, které máte a kolik jste jich prohráli. Život fotbalisty je zábavný a sám o sobě je to vítězný titul. Vždy říkám, že jsem měl to štěstí hrát za svůj národní tým, který je pětinásobný mistr světa a za Real Madrid. V Madridu je to vždy taková soutěž (Liga mistrů). Uběhlo 32 let, aniž bychom to vyhráli a v letech ´96, ´97, ´98 jsme to vyhráli opět. To je to co mi přináší radost, nosit zeleno žluté tričko a samozřejmě nosit na hrudi znak Realu Madrid, což není snadné.
Guillem Balagué:
Nevím, jestli pro vás bude snadné vybrat, na co jste nejvíce hrdý - jak se vám to vše podařilo splnit, dojem skvělého fotbalisty, který jste zanechal na hřišti, určitý cíl, titul? Na co jste nejvíc hrdý?
Roberto Carlos:
Kdybych mohl dát ten gól, jaký dal Mijatovic ve finále Ligy mistrů... Vzpomínáte? Vystřelil jsem na bránu, pak to obrana přerušila a Mijatovic skóroval. Myslím, že tento okamžik se na mé kariéře lehce podepsal. Samozřejmě je tu také přihrávka, kterou jsem podal Zizouovi, jako mistr světa se svým národním týmem. Ale mohl jsem dvakrát vyhrát mistrovství světa. Prohráli jsme proti Francii v roce 1998. Nikdy nemluvíte o nejlepších momentech. Je snadnější si zapamatovat věci, které jste prohrál, než které jste vyhrál. Ale historie je tu. Myslím, že všechno co jsem v životě zažil... Samozřejmě, pamatuji si skvělé momenty, ale zároveň cítím i určitý smutek, že jsme nevyhráli v roce ´98, a že jsem neskóroval ten gól proti Juve ve finále ligy mistrů. Zbytek je to dobré, mít příležitost hrát s těmi nejlepšími, nechat se trénovat těmi nejlepšími, poznat svět skutečného, opravdového fotbalu. Že se ke mně lidé chovali s láskou a respektem. To jsou ty dobré věci. Necítím pro nich hořkost, jsem velmi šťastný a hrdý na to, že jsem 27 let své kariéry prožil vždy obklopen dobrými lidi.
Guillem Balagué:
Vždycky, když s tebou mluvím, tak mám dojem, že to co děláš, není práce, že máš stále velkou vášeň pro fotbal, pro hru a pro to být ve všem zapojený. Takže v tomto ohledu gratuluji Roberto a jako vždy je mi potěšením s vámi mluvit.
Roberto Carlos:
Nápodobně. Fotbal mě mnohé naučil. A ti, kteří znají Roberta Carlose od začátku až dodnes vědí, že jsem vždy hrál pro fanoušky. Dělal jsem to pro lidi, kteří se na mě přišli dívat, jak hraji a bavím se na hřišti.
Guillem Balagué:
Jste legenda!
Roberto Carlos:
Děkuji mockrát, vy také.
Guillem Balagué:
Roberto, fotbal má mnoho dobrých věcí, ale nejhorší ze všeho jsou samozřejmě zranění, která mohou ukončit sezonu, nebo ještě hůř. Právě jsme viděli, že Neymar již tuto sezonu hrát nebude, že jeho zranění je velmi vážné. Když jste tu zprávu slyšel, byl jste pravě podobně šokován, je tomu tak?
Roberto Carlos:
Myslím, že když jsme začali mluvit o fotbale, mluvili jsme zlehka o zraněních, které měly Courotis, Militão a spousta dalších hráčů, z Barcelony také. Způsobuje nám to hodně smutku. A ještě se během zápasu Uruguay-Brazílie zraní Neymar. Jeden z nejlepších hráčů na světě se zraní, a proč? Protože hřiště nejsou dobrá. Fotbalisté tohoto typu čeká spousta zápasů a dlouhých cest. Messi se také zranil v zápase Interu Miami. Cristiano o sebe pečuje, ale jsem si jistý, že také bojuje s bolestí svalů. Když se budeme bavit o Neymarovi všichni známe důvod - špatně došlápl, kvůli stavu hřiště a fyzické únavě. Někdy vás může zlomit jeden rychlý pohyb. Jediná věc, na kterou se teď může soustředit, je jeho dcera, která se právě narodila. Jsem si jist, že teď bude s rodinou šťastný. Jsou tu klady i zápory. Zranil se a může zůstat šest, osm měsíců bez hraní. Zároveň ho rodina podpoří a dá mu sílu, aby se co nejrychleji zotavil, aby se vrátil, protože ho fotbal hodně potřebuje.
Guillem Balagué:
Položím vám ještě jednu otázku ohledně budoucího Clásica, pojďme se podívat, jak to vidíte vy. Jak si představujete výsledek? V soušasnosti to vypadá, že Madrid, Barca a Atlético de Madrid bojují o titul, takže to bude mít důležitý význam, ale jaký máte z Clásica konkrétní pocit?
Roberto Carlos:
Je to složité pro oba týmy. Pokud by se zápas plánoval hrát na Bernabéu, řekl bych vám skóre, které by mohlo mít smysl.Ale hrajeme v Barceloně. Uvidíme, jak je na tom mysl a jak se hráči Barcelony zotaví během tohoto týdne a půl. Před Barcelonou nás čeká zápas s Bragou v Portugalsku. Také mají jiný důležitý zápas Ligy mistrů. Jinými slovy, samozřejmě, pokud přijedete jako lídr ligy, dáváme vám určitou výhodu. Ale v Clásicu je to velmi vyrovnané. Záleží na motivaci a momentu. Jsem si jistý, že to bude skvělá hra a jdeme s maximální možnou nadějí, že zahrajeme skvělou hru. Je tam těžké vyhrát? Ano, ale pro ně bude také těžké vyhrát. Bude to opravdu zajímavý zápas.
Guillem Balagué:
Děkuji Roberto.
Roberto Carlos:
Také děkuji.
Rozhovor s Roberto Carlosem
Legendární Roberto Carlos byl naším speciálním hostem během summitu v Barceloně. Dodatečně s námi sdílel jeho fotbalové příběhy a názory, které se ho dotazoval Guillem Balagué. V této fascinující konverzaci se Guillem Balagué ptá na Robertovi momenty slávy, ale také chce vědět jeho vhled do nynějších událostí, které se uskutečňují ve světě fotbalu. Carlos nás bere zpět k jeho slavnému přímému kopu v zápase proti Francii roku 1997, popisuje atmosféru Real Madridu v minulosti a přítomnosti a říká nám více o jeho současných aktivitách. Také sdílí myšlenky na nadcházející zápasy Ballon d´Or a zápasy Real Madridu. Poslechněte si tento strhující rozhovor a poznejte mistra levého křídla o něco lépe.
Přečti tuto transkripci v jiném jazyce:
Guillem Balagué:
Dobré ráno, Roberto, kde se právě nacházíte?
Roberto Carlos:
Dobré ráno, jsme v Madridu. Jak dobře víte, jsem ambasadorem Realu Madrid. Jedeme do Sevilly, poté do Bragy a následně do Barcelony. Je to důležitý týden.
Guillem Balagué:
Ve skutečnosti si jako první budeme povídat o nejdůležitějším zápase roku. Je v pořádku ho takto označit? Je Clásico nejdůležitějším zápasem?
Roberto Carlos:
Neřekl bych, že je nejdůležitější, protože všechny zápasy sezóny jsou pro klub, jako je Real Madrid, důležité. Ale je jasné, že tento zápas nastavuje měřítko pro celou sezónu. Takové utkání motivuje hráče a umožňuje jim ukázat se v tom nejlepším světle.
Guillem Balagué:
Zahrál byste si teď? Můžeme se vrátit do doby, kdy jste hrával? Chtěl byste?
Roberto Carlos:
To by bylo skvělé, pojďme na to!
Guillem Balagué:
Tak kde můžeme začít? Možná vašimi góly. V Clásicu jste vstřelil tři góly, že ano?
Roberto Carlos:
Ano, tři góly. První tady, na Santiagu Bernabéu. Druhý jsem vstřelil z prostoru před brankovištěm. A třetí... Přemýšlím... To bylo také v době, kdy jsme vyhráli v Barceloně. Byla to přihrávka od Zizoua a já jsem vstřelil gól.
Guillem Balagué:
Poznamenal jsem si, že jste skóroval jednou na Bernabéu a podruhé na Camp Nou.
Roberto Carlos:
Ano.
Guillem Balagué:
Dva skvělé góly. Ale ten třetí... To byl vlastní gól.
Roberto Carlos:
Ne, nebyl to vlastní gól. Míč směřoval k Samuelu Eto'ovi a já jsem se na něj díval, takže jsem neviděl, že přichází Iker. Nakonec jsme se oba soustředili na míč a Eto'o... No, už jsem byl skoro v bráně, ale gól vstřelil Eto'o.
Guillem Balagué:
Dobře, tak to tedy počítat nebudeme.
Roberto Carlos:
Tohle jako vlastní gól nepočítáme.
Guillem Balagué:
Skvěle. Jaké vzpomínky ve vás Clásico vyvolává? Když přemýšlíte o Clásicu, co si vybavíte? Nástup na hřiště, hluk, vnitřní napětí? Co to ve vás evokuje?
Roberto Carlos:
Od všeho trochu. Abyste byl schopný odehrát takový zápas, musíte se velmi dobře připravovat během celého týdne, i když vás čekají také zápasy Ligy mistrů. Utkání proti Barceloně vždy přináší jinou motivaci. I příprava je odlišná. Je to jednodušší, když hrajeme na Santiagu Bernabéu. Když ale máme hrát v Barceloně, příprava je vždy jiná, protože nikdy nevíte, jak bude Barça hrát. Jestli bude více ofenzivní, nebo defenzivní, jestli bude držet míč, nebo nám ho přenechá, abychom mohli zaútočit. Hrát proti Barceloně bylo vždy obtížné. Vždy to byl náročný soupeř, proto jsme v Barceloně mnohokrát nevyhráli. Vyhráli jsme tam opravdu jen párkrát, ale na Bernabéu jsme během jedenácti sezón, které jsem tu odehrál, prohráli jen jednou. Tehdy Ronaldinho předvedl skvělý výkon, nevím, jestli si pamatujete.
Guillem Balagué:
Mhm.
Roberto Carlos:
Takže tady jsme vítězili snadněji, ale tam to bylo vždycky komplikované. Příprava na takový zápas je ovšem velice speciální. Pamatuji dobu, kdy Luís Figo hrál v dresu Barcelony, a na tyto zápasy jsem se opravdu hodně připravoval. Nemohl jsem spát, přemýšlel jsem, jak mu dát gól. Bylo to pro mě těžké, protože Figo byl v té době nejdůležitějším hráčem.
Guillem Balagué:
Den, kdy jste zjistil, že přechází do Madridu, pro vás musel být velkou úlevou, že ano?
Roberto Carlos:
Vždy říkám, že jsem velmi vděčný našemu prezidentovi, donu Florentinu Pérezovi, že ho získal a přivedl ho, aby hrál se mnou.
Guillem Balagué:
Říkáte, že si pamatujete Ronaldinhův výkon. Všichni si ho pamatujeme. Myslel jsem, že máte možná selektivní paměť a zapomněl jste na ty méně příjemné věci. Ale pokud si pamatujete všechno, předpokládám, že si také vzpomínáte, jak jste byl jednou vyloučen.
Roberto Carlos:
Myslím, že jsem byl v Barceloně vyloučen dvakrát. Jednou v šesté minutě a podruhé ve dvacáté minutě, je to tak?
Guillem Balagué:
Mhm.
Roberto Carlos:
Tehdy jsem ale vůbec nerozuměl důvodu, protože jsem se na zápas této úrovně připravoval celý týden. Nevím, jak se rozhodčí připravují na to, aby řídili takový zápas, rozhodovali o vyloučení hráčů nebo o tom, zda odpískají penaltu. Ale všichni jsme jen lidé a nemám nic proti rozhodčím, kteří mě vyloučili. Dnes, když některé z nich potkávám při zápasech Ligy mistrů nebo domácí ligy, se mi omlouvají. Se všemi vycházím dobře, protože koneckonců šlo o rozhodnutí, kterým jsem možná v danou chvíli nerozuměl... Ale u zápasů, jako je Clásico, platí, že čím méně je rozhodčí vidět, tím lépe. Každý vidí chybu hráče, který se na takový zápas připravuje celý týden, a pak pro něj utkání skončí po šesti nebo dvaceti minutách. Někdy je lepší s takovým hráčem promluvit a při rozhodování v zápase této úrovně zvážit různé možnosti. Byli rozhodčí, kteří se v té době rádi stavěli do role hlavních protagonistů, dokonce více než samotní hráči, a to se mi nikdy moc nelíbilo.
Guillem Balagué:
Takže od rozhodčích požadujete pochopení toho, že jde o výjimečný zápas. Logicky vám hlavou běží tisíc myšlenek za minutu a srdce vám bije stejně rychle. A když dojde k tak zásadnímu rozhodnutí, jako je například vyloučení hráče po dvou žlutých kartách za protesty, měli by si to rozhodčí pořádně promyslet. Je to tak?
Roberto Carlos:
Samozřejmě. Ani nešlo o vyloženou gólovou příležitost. Byly to souboje na křídlech nebo neshody s rozhodčím, kdy vy vidíte situaci jedním způsobem a rozhodčí ji vnímá jinak. Není mnoho rozhodčích, kteří si vedou dobře v zápasech této úrovně a významu. A jsou i tací, kteří raději přistupují k vašemu týmu s předsudky, než aby s hráčem promluvili. Nechte hráče, aby se omluvil za případný zákrok nebo možný pohyb rukou uvnitř pokutového území. Myslím, že fotbal se neustále zlepšuje. Během své kariéry jsem kvůli své rychlosti dost trpěl. Nastupoval jsem k zápasům, ale nakonec pro mě bylo nejlepší reprezentovat Brazílii nebo hrát Clásico. Byl to můj sen, hrát zápasy této úrovně, vyhrát Ligu mistrů nebo se stát mistrem světa. Tohle všechno má mnohem větší hodnotu než červená karta.
Guillem Balagué:
Takže vlastně říkáte, že v Clásicu musíte vědět, jak ovládat emoce. Hádám, že čím starší jste byl tím jste hrál lépe. Dnešní hráči jsou mladší. Musí tu být hráči, kteří neví jak tohle vše ustát, že ano? Určitě jste jich potkal hodně, jak v Barce tak i v Madridu.
Roberto Carlos:
Ano, protože jak jsem řekl již dříve, je to speciální utkání. Stejně tak příprava hráče. Pokud jde o rozhodčího, tak opakuji, nevím. Ve hře jako je tahle musíte udělat show. Veřejnost se přichází dívat na góly a kopy. Všechno týkající se Madrid-Barca, Barca-Madrid, musíte to umět udělat velmi dobře, protože všichni se budou dívat, všichni tomuto zápasu budou věnovat pozornost. To je to za co platí - vidět skvělé hráče, hráče s bohatou historií. Je to velice speciální zápas i pro hráče a ovlivní každého. Každý chce sledovat Madrid-Barca, protože pro mnohé je to nejdůležitější zápas sezóny. Avšak ne pro hráče a další lidi z klubu, protože sezóna se rozhoduje v domácích zápasech a proti týmům, které bojují o ligu. Protože konec konců hra jako Real Madrid-Barcelona sezónu nerozhodne. Rozhoduje se v zápasech proti ostatním týmům, kteří vám vezmou body, nebo že můžete získat body doma i venku.
Guillem Balagué:
Máte spoustu přátel obrovských kvalit, ale je tu jedno přátelství, které mě fascinuje nejvíce. Myslím tím vaše přátelství s Davidem Backhamem. Vy nemluvíte anglicky, on nemluví španělsky a stejně máte velkolepé spojení. Řekněte nám více o Davidovi, přátelství s ním a jak jste spolu sdíleli zápasy Clásica. Nevím, jestli jste mu musel vysvětlovat vlastním stylem jaké to bylo.
Roberto Carlos:
Moje přátelství s Davidem... Většina lidí o něm ví a můžou ho sledovat v nedávném dokumentárním seriálu. Pokud se bavíme o jazykových odlišnostech... Věděli jsme už jen z pohledu na sebe, co musí udělat. Je to opravdové přátelství. Když se podepsal Real Madridu, myslím, že jsem byl první, kdo ho objal a přivítal. A opravdu, je jedním z nejlepších přátel, které jsem kdy měl a skvělý fotbalový hráč. Mnoho lidí říká, že Backham byl jen pro image týmu, ale pro nás v klubu byl vzorem, vůdcem, fantastickým člověkem. A hodně lidí nezná opravdového Davida Backhama. Měl jsem štěstí a to privilegium být po jeho boku po dlouhou dobu. Jak na tréninku tady v Madridu, tak i doma s rodinou. Je to skutečné přátelství dvou lidí odlišných zemí a kultur, které se nakonec stalo skvělým. Pokaždé když ho vidím tady v Madridu, je skvělý pocit vědět, že je šťastný. Nyní je prezidentem Inter Miami. Stále je mým přítelem. Nikdy ho neuvidím prvotně jako fotbalového hráče, prezidenta klubu nebo investora. Vidím ho jako přítele. Jsem vzrušen, protože vím, že moje náklonnost a zájem, kterou k Davidovi chovám, chová i on ke mně.
Guillem Balagué:
Nyní další Angličan, jiného kalibru a jiné povahy. Jude Bellingham, který ve věku 20 let vzal Madrid útokem a již nyní je jeho jméno skandováno na tribunách. Překvapilo vás, jak rychle se adaptoval? Co mi o něm můžete říct?
Roberto Carlos:
Adaptace zahraničních hráčů je velmi speciální. V Real Madridu, ve kterém jsem byl od roku 1996, ke mně mají otevřenou náruč stále stejně - Fernando Hierro, Fernando Redondo, Manolo Sanchís, Paco Buyo a spousta dalších. Za mého působení jsme to samé udělali se Seedorfem, Mijatovićem a dalšími. Teď jsem ambasadorem a udělali jsme to stejné s Rodrygem, Vinim, Judem, Courtoisem, se všemi těmito mladými hráči, kteří k nám přišli a nejprve neznali mentalitu klubu.Udělali jsme jejich životy jednodušší. Vysvětlujeme kulturu Real Madridu, že tady musíme vždy vyhrát a zadaptovat se co nejrychleji to jde. Necháváme je naslouchat veteránům. Bellingham se ukazuje takový, jaký opravdu je. Je moderní Angličan, skvělý fotbalový hráč a člověk, který se chce učit. Nedávno během rozhovoru řekl, že v našem dresu chce hrát 15 let. Pro nás, osoby, které zde byly dlouhý čas, je velkým potěšením slyšet tohle od tak mladého muže, s takovým potencionálem a osobností. Zadaptoval se velice rychle. Myslím, že fanoušci Real Madridu jsou s ním spokojení. Podívejte se, kolik zápasů odehrál a pokaždé je nejlepším hráčem zápasu. Ale nesmíme zapomenout, že tady, v Real Madridu nežijeme jen jedním hráčem. Vždy to byla rodina. V Real Madridu všichni vždy vítězí společně, a samozřejmě je zde vždy jeden hráč, který gólem nebo přihrávkou stanoví měřítko pro ostatní. Ale to je něco, co dělá Real Madrid jedinečným. Že tady pracujeme pospolu, abychom udělaly naše fanoušky šťastné. Je to mimořádný klub.
Guillem Balagué:
Roberto, myslíte si, že je Jude podobný Zidanovi, někdy hraje jako Zidane, že ano?
Roberto Carlos:
Každý má vlastní styl hry. Například, já jsem trochu jako Marcelo, ale Marcelo má lepší kvality než já. Kdybych měl kvality Marcela, byl bych nejlepším hráčem světa na dlouhá léta. But Bellingham...Abych byl upřímný, nevím. Má trošku z každého hráče, možná hraje trochu jako Zizou, možná v určitých momentech hraje trochu více jako Raulova definice. Inteligence Fernanda Redona. Vždycky říkám, že každý fotbalista má svůj vlastní styl hry. A proto v něm vidím kousek od každého hráče. Má skvělé kvality.
Guillem Balagué:
Na druhou stranu, V Barce uvidíme, jestli se Robert Lewandovski dostane do zápasu, pokud se dostane, je to velká hrozba o pozice, že?
Roberto Carlos:
Možná, možná. Abych byl upřímný, jsou tu hráči, jsou tu kluby, jsou tu zápasy. Na tomhle všem záleží. Na každém zdejším hráči - zejména na hráčích, kteří letos přijeli do Madridu je dobrá věc, už v každém zápase vyhrávají stále více. A podívejte se, jak hrají. Tito mladí chlapci mají stále určitou míru růstu, pokud jde o malé věci. Pamatuji si, když jsem přišel do Madrid u roku 96, 97. Chtěl jsem okamžitě hrát všechna utkání, chtěl jsem hrát na své nejlepší úrovni. Dnes vědí, že rostou s každým zápasem a je jasné, že během důležitých zápasů je vidět hodnota takového hráče.
Guillem Balagué:
Jak současně vidíte Barcu? Někdy vzniká dojem, že výsledky jsou nad hrou. Logicky jsou ale stále na špici.
Roberto Carlos:
Vždy tu bude důležitý soupeř, který může hrát dobře nebo špatně. Mají svoji historii. Je to klub respektován po celém světě. Je těžké o tom mluvit zvenčí. Ve zprávách můžeme vidět, že bohužel mají hodně zraněných hráčů. Nemáme to rádi. Stalo se nám to i s Militãem, Courtoisem a Vinim, který nedávno utrpěl zlomeninu. Nyní hraje a vrací se zpět do role starého Viniho. Barcelona bude vždy naším rivalem, kterého musíme porazit, a tento klub si zaslouží velký respekt.
Guillem Balagué:
Slyšel jsem vás mluvit o tom, jak obdivujete Premier League, a nebo, že ji alespoň sledujete. Co se vám tom líbí?
Roberto Carlos:
Atmosféra stadionu, protože fanoušci se skutečně účastní zápasů. Nezáleží na tom, jestli to je Liverpool, Chelsea, United City nebo jakýkoliv jiný zápas - publikum je vždy velmi aktivní. Další důležitou věcí jsou opakované přenosy, kterých se účastní i bývalý hráči a další lidé, kteří hře rozumí. Dělají takovou směs žurnalistiky a znalostí o bývalých hráčích, což se mi opravdu líbí. Fanoušci díky tomu o poločase... Před zápasem, poločasem i po zápase rozumí fotbalu o něco lépe. Odborníci sdílejí své názory, jedni spíše zevnitř a druzí zvenčí, pomáhá to vidět více. Zkrátka Premier League ukazuje přesně, o čem je moderní fotbal. Je tam od všeho trochu - od přenosů, fanoušků, komunity, rozhovorů v šatně až po atmosféru. Něco podobného momentálně děláme i ve Španělsku a moc se mi to líbí.
Guillem Balagué:
Je potěšením vědět, že zasvěcený, legendární fotbalista jako vy, chápe, že je to vše show. Vše je součástí show, že my všichni jsme součástí show.
Roberto Carlos:
Ano...
Guillem Balagué:
A...
Roberto Carlos:
Jen pokračujte, pokračujte.
Guillem Balagué:
Jen jsem se chtěl zeptat, když přijde na hru, čím se podle vás Premier League liší od té španělské? Jaké jsou ty největší rozdíly?
Roberto Carlos:
Myslím si, že tu byla obrovská evoluce v anglickém fotbale. Pamatuji si, když byl anglický fotbal založen jen na schématu útoku na branku a další míč. Nyní lze vidět hráče ovládající přihrávky, hry v maximální rychlosti a vysoké intenzitě. Moc semi to líbí. To je něco o čem byl vždy španělský fotbal - intenzita a spousta brankových příležitostí. Mimo některé zápasy, ale to můžete vidět ve statistikách, já statistikám moc nevěřím. Nejde nám jen o výsledek 1:0 nebo 0:1. Byla to velká změna v posledních letech, a stalo se tak, protože fanoušci přichází na stadion vidět spoustu gólů skórovaných jejich idoly. Je to evoluce moderního fotbalu.
Guillem Balagué:
Ve skutečnosti v anglické lize máte všechny druhy herních stylů. Kloppův styl není to stejné jako Guardiolův, styl Mikela Arteta není stejný jako Angeův v Tottenhamu. Na jaký styl se nejraději díváte?
Roberto Carlos:
Ancelottiho. Když se podíváte na Liverpool vedený Kloppem, jejich styl je velmi podobný stylu Realu Madrid. Mladší trenéři jsou defenzivnější, hrají více proti útoku. V případě více zkušených trenérů je to jedno. Tým hraje jednoduše a když se stane něco divného, ví, jak udělat hráče defenzivnější. Záleží na každém trenérovi, a myslím, že tady v Madridu máme měřítko nastavené na světové úrovni. Ancelotti vyhrává spoustu zápasů. Je jedním z vítězných trenérů, protože není krátkozraký, neříká: "Vyhrajeme 2:0, jen kvůli tomu či onomu". Připravuje svůj tým a říká: "Pokud vyhrajeme, hrajeme stejně, ale pokud prohrajeme, změníme to či ono". A jeho tým ví, co má dělat. Tohle a dobrá atmosféra ve skupině jsou moje zkušenosti.
Guillem Balagué:
Byl jste blízko vstupu od Aston Villy?
Roberto Carlos:
Nějaký čas zpět. Bylo mi 20 nebo 21 let v té době. Začali jsme s Aston Villou, když jsem měl hrát v brazilském národním týmu. A pak Chelsea v roce 2007, kdy jsem odešel z Realu Madrid. Měl jsem příležitost hrát v Anglii a mluvil jsem s Abramóvichem o této situaci. Nedohodli jsme se kvůli drobným detailům. Ale ano, Aston Villa a Chelsea byly kluby, které o mě měly zájem.
Guillem Balagué:
Díváte se zejména na krajní obránce a jejich vývoj například v Premier League? Jsou tam hráči, které máte obzvlášť rád?
Roberto Carlos:
Mám rád všechny. Ale ne všichni jsou tak ofenzivní jako já v Cafu. Typů krajních obránců je spousta, jak na levé, tak na pravé straně hřiště. Některé týmy mají více ofenzivních krajních obránců a jiné více defenzivních, ale nakonec neexistuje žádný, který byl přesně jako Roberto Carlos. Všichni jsou moc dobří, většina z nich hraje za národní tým a byl tam jeden levý hráč z anglického národního týmu...
Guillem Balagué:
Trippier.
Roberto Carlos:
Přesně tak. Můžeme vidět evoluci. Na pravé straně bych hrát nezvládl, ale Trippier v moderním fotbale umí hrát na levé straně. A má úžasnou osobnost. Všichni krajní hráči jsou moc dobří. A doufám, že mi budou posílat zprávy "děkujeme že o nás mluvíš", protože když mluvím jen o jednom a zapomenu na ostatní, chodí mi zprávy, že se mi prý ostatní nelíbí.
Guillem Balagué:
Zajímalo by mě, co si myslíte o tomhle. Například Cancelo, který logicky patří Manchesteru City, je nyní v Barce. Je to jeden z jejich krajních obránců, který se stal záložníkem, když útočí. Dostává se do středu, někdy se objevuje jako devítka. Také jste se tam objevoval, byl jste trojka, ale občas jste hrál i jako křídlo a ve středu, obvykle ale v pokutovém území. Přizpůsobil byste se, nebo byste se rád zúčastnil způsobem být krajní obránce, být záložník a hrát hodně s míčem?
Roberto Carlos:
Ne, s míčem jsem stál za nic. Proto jsem přecházel na Zizoua, Backhama nebo Figa. Hrál jsem hodně bez míče. Marcelo rád hrával jako krajní obránce, jako záložník, nebo jako křídlo. Můj úkol byl zavřít středního záložníka na levé straně a nechat mi běhat celé křídlo, protože jsem rád hrál hodně bez míče.
Guillem Balagué:
Pojďme se blíže podívat na fotbal světové úrovně a Zlatý míč, který se uděluje 30.října. Jasní favorité jsou Messi a Haaland. Komu bys ho dal?
Roberto Carlos:
To je těžké říct, protože i když něco řeknu, nic se nezmění. Konec konců to není moje rozhodnutí. Můžu říct své názory, jakože jsou oba Messi i Haaland skvělí hráči. Nechť ten nejlepší vyhraje. Messi bude vždy Messim. Nastavuje laťku pro všechny mladé hráče, kteří se chtějí v pokutové zóně bavit. Leo musí být vidět. A Haaland nastavuje laťku pro City, ne tolik pro norský národní tým, kvůli tomu, co se stalo v zápase proti Španělsku. Každopádně Haaland je moderní útočník, velmi silný, který hodně skóruje. Pokud chce někdo vidět góly v Premier League, sleduje zápas City. Bude to vzrušující střet zkušeností a mládí. Ať vyhraje ten nejlepší.
Guillem Balagué:
Kolikrát jste byl tázán na trestný kop ze zápasu proti Francii roku 1997?
Roberto Carlos:
Mockrát.
Guillem Balagué:
Pamatuji si, jak jsem si o tom s vámi podrobně povídal. Strávili jsme asi 45 minut mluvením o tomhle okamžiku. Ze všeho, co jste řekl, mi nejvíc utkvělo, jak jste se rozhodl umístit míč.
Roberto Carlos:
Ano.
Guillem Balagué:
Řekněte mi o tom ještě jednou.
Roberto Carlos:
To je vše otázka tréninku, děti se to mohou naučit. Nemá to s tím nic společného. Nejdůležitější je vaše opěrná noha a střela. Položíte míč, jak chcete. Vždy jsem dával míč ventilem otočeným ke mně, protože jsem si myslel, že se míč pohybuje před brankařem. Ale otázky jsou vždy stejné - jak jsem to dokázal? Vážně nevím, byl to osvícený den.
Guillem Balagué:
Zkusil jste to někdy zopakovat? Povedlo se vám to?
Roberto Carlos:
Zkusil jsem to mockrát, nešlo to.
Guillem Balagué:
Zajímavé. Existuje nějaká vědecká studie, která vysvětluje, jak se to stalo? Nebo je tu něco, co může být vzato, jako vysvětlení, aby si to mladí hráči mohli skoro zopakovat?
Roberto Carlos:
Ne. Slyšel jsem mnohé mluvit o vědě za tím, co udělal míč, o mé podpůrné noze, o pohybu levé nohy. Byl jsem to prostě já a dal jsem gól. Nevím, jak jsem to udělal, takže věda to nevysvětlí. Viděl jsem nespočet fotek a videí a to, co ten míč udělal bylo neuvěřitelné. Šel tak daleko přes zeď. Myslím, že vítr mi také trochu pomohl nasměrovat míč do sítě.
Guillem Balagué:
Krása toho celého je, že přesně takový je fotbal. Je to velká záhada a proto nás to tak fascinuje, mám pravdu?
Roberto Carlos:
To je prostě fotbal. Je to speciální sport a my, co se tím živíme se každý den učíme nové věci. Fotbal je zkrátka unikátní.
Guillem Balagué:
Nemáte pocit, že fotbalista jako vy, který se občas nechal vést intuicí a mnohokrát se přizpůsobil situaci, který měl možná menší výcvik, ale za to přirozenější talent se od tohoto přístupu opustí?
Roberto Carlos:
Je to možné. Ale hodně záleží na trenérech. Viděl jsem to, když jsem hrál v Madridu, dokonce i ve své době. Jsou trenéři, kteří preferují taktiku, a jiní, kteří preferují sílu před technikou. Záleží na každém jednotlivci. Každý z nich má svůj vlastní přístup. Nemyslím si, že by se Madrid změnil kvůli historii klubu. Jemnější hraní a defenzivnější systém není náš styl. Každý klub a každý trenér má svoji filozofii a já tento klub velmi dobře znám. Pracuji zde a vím, že my nikdy neztratíme tu esenci moderního fotbalu s rychlostí, driblingem, s klobouky a běhy, protože veřejnost chce vidět show a tady na Bernabéu je to jiné.
Guillem Balagué:
Vaši spoluhráči z dob, kdy jste vyhrávali tituly, jsou nyní trenéry nebo rozhodujícími osobami na důležitých pozicích. Zůstaňme u trenérů, koho vidíte jít touto cestou? Zidane už logicky triumfoval. Byl jste překvapen, nebo ne?
Roberto Carlos:
Ne, nebyl jsem vůbec překvapen, protože i když Zizou hrával byl vždy velice klidný a z her se vždy poučil. A samozřejmě, jako trenér má nějakou historii, že ano? Ve zkratce, Liga mistrů, La Liga, Superpohár, Intercontinental. Vůbec mě to nepřekvapuje, protože Zizou byl odkazem na hřišti i mimo něj. Věděl, jak vést v šatně. A myslím, že mu pomohla zkušenost Ancelottim - musíme ho ocenit i jako trenéra. Byla to pro něj dobrá kombinace, pro výhru tolika titulů.
Guillem Balagué:
Kdo dále? Raúl?Roberto Carlos:Raúl je na dobré cestě s Castillou. Také dobře zná historii klubu, stal se tam šampionem. Jedinkrát, když Madrid vyhrál Ligu mládeže, bylo to s Raúlem. Učí mládežnický tým Realu Madrid, jak se rozestavit na hřišti i mimo něj. Je to člověk a trenér, který bude velmi úspěšný, protože vždy rád vyhrává.
Guillem Balagué:
Figa nepřesvědčíme, aby trénoval, že?
Roberto Carlos:
Ne, o Luisovi je lepší nemluvit, protože Louis je víc... je to spíš kravata jako já.
Guillem Balagué:
No, vy jste také trénoval. Co je pro vás lepší? Trénovaní, nebo kancelář? Nebo práce ambasadora?
Roberto Carlos:
Největší zábava je pracovat jako ambasador. Pracuji více, než když jsem hrával. Byly to dvě hodiny tréninku a pak hraní o víkendu. Dnes začínám v osm hodin ráno a telefon mám stále v ruce, abych kontroloval, jestli mě nevolají na nějakou akci reprezentující Real Madrid. Hodně o tom žertuji, ale jsem šťastný, že mohu být ambasadorem Realu Madrid, vyprávět o historii klubu a cestovat s týmem. Fotky, které neudělá Emilio musím udělat já. Je to skvělá zábava a jsem potěšen a vděčný našemu prezidentovi, že mě sem přivedl.
Guillem Balagué:
A máme Ronalda jako prezidenta, jako majitele fotbalového klubu. Taky jste si to tak představoval?
Roberto Carlos:
Ze dvou, jak Cruzeiro tak Valladolid. Ano, vždy jsem Ronyho viděl jako prezidenta, protože se tak prezentoval. Na hřišti byl jedničkou a mimo hřiště se postupně zlepšuje s Cruzeirem a Valladolidem, i když je ve druhé lize. Už přináší něco nového, modernost a veškerou historii, kterou má. Stavba nového stadionu, moderní sportovní město... Rony je zkrátka velice výjimečný.
Guillem Balagué:
S Ronaldem jste vyhráli mistrovství světa a ten pocit triumfu na mistrovství světa... Když se to děje, je to logicky nesmírná radost. Ale jak roky plynou, uvědomíte si, jaký je to neuvěřitelný pocit, že?
Roberto Carlos:
Ano, když přestanete hrát fotbal, uvědomíte si, kolik jste toho dokázali. Včera jsem mluvil s mým přítelem, tady v Madridua dost se mě ptal na to, jaké to je vyhrát Ligu mistrů, mistrovství světa nebo Intercontinental. Vysvětlil jsem mu, že když jste aktivní, a dnes to vidím na našich hráčích, soustředíte se jen na fotbal. Ale když se zastavíte, podíváte se zpět a uvidíte celou svou kariéru - počet her které jste odehráli, vyhráli, kolik jste prohráli, počet titulů, které máte a kolik jste jich prohráli. Život fotbalisty je zábavný a sám o sobě je to vítězný titul. Vždy říkám, že jsem měl to štěstí hrát za svůj národní tým, který je pětinásobný mistr světa a za Real Madrid. V Madridu je to vždy taková soutěž (Liga mistrů). Uběhlo 32 let, aniž bychom to vyhráli a v letech ´96, ´97, ´98 jsme to vyhráli opět. To je to co mi přináší radost, nosit zeleno žluté tričko a samozřejmě nosit na hrudi znak Realu Madrid, což není snadné.
Guillem Balagué:
Nevím, jestli pro vás bude snadné vybrat, na co jste nejvíce hrdý - jak se vám to vše podařilo splnit, dojem skvělého fotbalisty, který jste zanechal na hřišti, určitý cíl, titul? Na co jste nejvíc hrdý?
Roberto Carlos:
Kdybych mohl dát ten gól, jaký dal Mijatovic ve finále Ligy mistrů... Vzpomínáte? Vystřelil jsem na bránu, pak to obrana přerušila a Mijatovic skóroval. Myslím, že tento okamžik se na mé kariéře lehce podepsal. Samozřejmě je tu také přihrávka, kterou jsem podal Zizouovi, jako mistr světa se svým národním týmem. Ale mohl jsem dvakrát vyhrát mistrovství světa. Prohráli jsme proti Francii v roce 1998. Nikdy nemluvíte o nejlepších momentech. Je snadnější si zapamatovat věci, které jste prohrál, než které jste vyhrál. Ale historie je tu. Myslím, že všechno co jsem v životě zažil... Samozřejmě, pamatuji si skvělé momenty, ale zároveň cítím i určitý smutek, že jsme nevyhráli v roce ´98, a že jsem neskóroval ten gól proti Juve ve finále ligy mistrů. Zbytek je to dobré, mít příležitost hrát s těmi nejlepšími, nechat se trénovat těmi nejlepšími, poznat svět skutečného, opravdového fotbalu. Že se ke mně lidé chovali s láskou a respektem. To jsou ty dobré věci. Necítím pro nich hořkost, jsem velmi šťastný a hrdý na to, že jsem 27 let své kariéry prožil vždy obklopen dobrými lidi.
Guillem Balagué:
Vždycky, když s tebou mluvím, tak mám dojem, že to co děláš, není práce, že máš stále velkou vášeň pro fotbal, pro hru a pro to být ve všem zapojený. Takže v tomto ohledu gratuluji Roberto a jako vždy je mi potěšením s vámi mluvit.
Roberto Carlos:
Nápodobně. Fotbal mě mnohé naučil. A ti, kteří znají Roberta Carlose od začátku až dodnes vědí, že jsem vždy hrál pro fanoušky. Dělal jsem to pro lidi, kteří se na mě přišli dívat, jak hraji a bavím se na hřišti.
Guillem Balagué:
Jste legenda!
Roberto Carlos:
Děkuji mockrát, vy také.
Guillem Balagué:
Roberto, fotbal má mnoho dobrých věcí, ale nejhorší ze všeho jsou samozřejmě zranění, která mohou ukončit sezonu, nebo ještě hůř. Právě jsme viděli, že Neymar již tuto sezonu hrát nebude, že jeho zranění je velmi vážné. Když jste tu zprávu slyšel, byl jste pravě podobně šokován, je tomu tak?
Roberto Carlos:
Myslím, že když jsme začali mluvit o fotbale, mluvili jsme zlehka o zraněních, které měly Courotis, Militão a spousta dalších hráčů, z Barcelony také. Způsobuje nám to hodně smutku. A ještě se během zápasu Uruguay-Brazílie zraní Neymar. Jeden z nejlepších hráčů na světě se zraní, a proč? Protože hřiště nejsou dobrá. Fotbalisté tohoto typu čeká spousta zápasů a dlouhých cest. Messi se také zranil v zápase Interu Miami. Cristiano o sebe pečuje, ale jsem si jistý, že také bojuje s bolestí svalů. Když se budeme bavit o Neymarovi všichni známe důvod - špatně došlápl, kvůli stavu hřiště a fyzické únavě. Někdy vás může zlomit jeden rychlý pohyb. Jediná věc, na kterou se teď může soustředit, je jeho dcera, která se právě narodila. Jsem si jist, že teď bude s rodinou šťastný. Jsou tu klady i zápory. Zranil se a může zůstat šest, osm měsíců bez hraní. Zároveň ho rodina podpoří a dá mu sílu, aby se co nejrychleji zotavil, aby se vrátil, protože ho fotbal hodně potřebuje.
Guillem Balagué:
Položím vám ještě jednu otázku ohledně budoucího Clásica, pojďme se podívat, jak to vidíte vy. Jak si představujete výsledek? V soušasnosti to vypadá, že Madrid, Barca a Atlético de Madrid bojují o titul, takže to bude mít důležitý význam, ale jaký máte z Clásica konkrétní pocit?
Roberto Carlos:
Je to složité pro oba týmy. Pokud by se zápas plánoval hrát na Bernabéu, řekl bych vám skóre, které by mohlo mít smysl.Ale hrajeme v Barceloně. Uvidíme, jak je na tom mysl a jak se hráči Barcelony zotaví během tohoto týdne a půl. Před Barcelonou nás čeká zápas s Bragou v Portugalsku. Také mají jiný důležitý zápas Ligy mistrů. Jinými slovy, samozřejmě, pokud přijedete jako lídr ligy, dáváme vám určitou výhodu. Ale v Clásicu je to velmi vyrovnané. Záleží na motivaci a momentu. Jsem si jistý, že to bude skvělá hra a jdeme s maximální možnou nadějí, že zahrajeme skvělou hru. Je tam těžké vyhrát? Ano, ale pro ně bude také těžké vyhrát. Bude to opravdu zajímavý zápas.
Guillem Balagué:
Děkuji Roberto.
Roberto Carlos:
Také děkuji.